Heky: 7hodin byl můj "soutěžní" čas
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
.... ano je toopravdu co by kamenem dohodil a právě proto na tu cestu nikdy nezapomenu. Nezapírám, že jsem na tom špatném výsledku neměl svůj podíl, neboť jsem se vypravil na stroji, který můj dědeček dlouhodobě neprovozoval, aniž bych mu předem věnoval nějaký zvláštní servis (kromě nalití paliva). Maximální rychlost kterou jsem z toho stroje vyždímal byla 80ka, což se mi po cca 15minutách jízdy (za Klimkovicema) "odměnilo" přidřením pístu (oleje bylo v palivu dost). Nastalý smyk jsem ustál díky včasnému zmáčknutí spojky. Následovala pvní servisní a ochlazovací zastávka. Po vychladnutí, a zjištění že můj nezničitelný stroj je nadále pojízdný jsem pokračoval vytýčeným směrem za snížené rychlosti. Kousek za Příborem jsem se cestou na Nový Jičín uchýlil k jízdě pravým pruhem, který byl v té době čerstvě vyasfaltovaný, leč ještě uzavřený. V levém zúženém pruhu byl takový provoz, že jsem se obával o holý život. Cesta je tam rovná, takže jsem si hned nevšiml že jsem na nějakém bordelu v tom pruhu pích zadní kolo. Jakoby zhoršení výkonu a zpomalení vehiklu jsem přičítal zřejmě opětovně se přidírajícímu pístu. Že mám píchlé zadní kolo jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy jsem byl nucen projet šikanu sjezdu kterým byla tehdy svedena veškerá doprava pod most v Sedlnicích z důvodu opravy mostu. Tuto šikanu jsem nedobrovolně (leč poměrně bravurně) projel takovým šlajfem, že řidič protijedoucí t815 měl co dělat (a já taky) aby mě nepřejel. Zastavil jsem ihned na slovnaftu pod mostem a trvalo nějaký čas než sem to rozdýchal a přinutil kolena aby se neklátily půlmetrovým rozkmitem. Poté, co mě opustila deprese - to bylo bezprostředně po nálezu rezervní duše v prostoru baterií - jsem se pustil do opravy kola. Vyjmutí zadního kola z kapotáže v zadní části stroje jedním mechanikem v polních bodmínkách za pomocí primitivního nářadí které jsem měl u sebe je poněkud nadlidský výkon. Docela dlouho jsem se pak trápil se zutím a nazutím pneumatiky (obávaje se o propíchnutí nové duše používaným šroubovákem, mimochodem ta rezervní duše byla většího rozměru než by bylo zdrávo). Do té chvíle jsem se uklidňoval jediným pozitivem události, a to že se to stalo v blízkosti pumpy kde nebude problém kolo nahustit. Tento optimismus mě přešel po zjitění že na kompresoru není koncovka a nemá ji ani obsluha čerpací stanice. Následovalo tedy obcházení jednotlivých řidičů kteří postupně přijížděli na pumpu (naknec se jeden dobrý muž našel
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)
. Zpětná montáž kola následovala už za tmy ve svitu veřejného osvětlení. Výhodou pokročilé hodiny bylo, že pominulo denní nesnesitelné vedro a mohl jsem dál pokračovat poměrně plynule bez přehřívání motoru (pro jistotu jsem ale dělal ochlazovací přestávky). Ovšem pouze do chvíle kdy mi v Hodslavicích prasklo spojkové lanko (prodřelo se v uchycení páčky). O rezevním bowdenu v kastlíku baterií jsem už dobře věděl, tekže výměna proběhla v zásadě bez emocí. Další jízda už proběhla poměrně hladce takže jsem slavnostně kolem půlnoci dorazil do cíle. Vítající kamarádi měli podezření že jsem po cestě zdržel sfáráním do šachty (jak jsem byl černý od šmíru). Nutno podotknout že ten víkend jsem při různých pojížďkách po místních kotárech přišel i to druhé spojkové lanko (později jsem odhalil otřep v hliníkovém odlitku páčky který to měl celé na svědomí), takže jsem byl nucen naučit se citlivě jezdit "bez spojky". Nedělní zpáteční cesta do Ostravy už proběhla bez jediného problému - i bez spojkového lanka
![Smile :-)](./images/smilies/icon_smile.gif)