Ambiciózní tajemníček napísal: A taky nevím, jestli se mi chce ptát se servírky, kde sedí pan Tatra, já jsem stydlivý chlapec.
Co takhle položit na stůl nějakou drobnou věc, třeba zapalovací svíčku (umytou, ať tam po nás nezůstane flek!) Karburátor by asi byl zbytečně moc velký.
Už je to zdá se díky Peldovi vyřešeno. Přesto je to s podivem, jak složité dnes je, mají-li se setkat dva či více lidí, kteří se i chtějí setkat, pouze se navzájem osobně neznají...ladis napísal:Tak tohle celkem chápu. Havrla vždycky rezervuje stůl na heslo "Tatra" a to raději mlčky obejdu celou hospodu jestli tam není cedulka nebo počkám venku až někdo přijde. Jen jednou jsem se zeptal a ta servírka se tak zvláštně dívala...
Pobavila mě totiž představa, jak několik lidí v relativně krátkých intervalech po sobě absolvují cestu od stolu ke stolu s tichým a nesmělým dotazem: "promiňte prosím, není mezi Vámi zde Marco613 či Ambiciozní tajemníček..." atd, případně varianta: "nemáte tam za tím půllitrem svíčku - tedy automobilovou?"
To soused Franta, když brunátný vstoupý do dveří hospody na celý lokál mohutným hlasem zvolá: "Tak kterej prďola je tady vod tý červený škodule, která mi zatarasila vjezd do garáže?" a významně si vyhrnuje rukávy...
Nebo jiná "vhodná" zkušenost:
Před časem jeden podnikatel pozval na jakési "děkovné posezení" své dodavatele, kteří se podíleli na jakési jeho úspěšné zakázce, do jedné vcelku solidní restaurace. Musím předeslat, že dosavadní vzájemný kontakt s ním byl zcela korektní leč poněkud neosobní - písemný, případně telefonický, v té době to byla nám neznámá osoba. S kolegou jsme dorazili ve stanovený čas do určeného podniku a u servírky poptávali kde najdeme onoho podnikatele, posléze alespoň rezervaci místa pro nějakou uzavřenou společnost, servírka stále jen záporně vrtěla hlavou. Tak jsme se v očekávání věcí příštích zatím posadili u jednoho z posledních volných stolů, protože většina stolů již byla obsazena jedním, nanejvýše dvěma hosty. Po několika málo minutách osamocený muž u sousedního stolu mobilem kohosi začal volat. Telefon zazvonil o čtyři stoly dále a dosud nepřirozeně tichým lokálem se nesl jejich vzájemný krátký rozhovor, ze kterého nám všem bylo jasné, že volaným je náš hostitel... O pár okamžiků později, ačkoliv nikdo neodešel, již byly obsazeny pouze tři stoly: stůl místních štamgastů u výčepu a ty dva, co jsme si srazili k sobě...
Jinak přeji příjemné setkání a pokud bude nějaké příští pokračování, tak pěkně prosím avizovat alespoň týden až dva předem, to i přespolní již zareagují... A pravidelnost, to vždy bývala "věc" pro plánování! : Bratislava každé první úterý, Praha každý čtvrtý čtvrtek, Brno každý ... (???)