T 613-4 z východu :-)
-
martin h
-
Roman Maďar
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 2189
- Dátum registrácie: 20 Feb 2005, 22:21
- Tatry, ktoré vlastním: Nemám Tatru/nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Bydlisko: Bernolákovo
- Kontaktovať užívateľa:
to si robíš prču že 
-
radek
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 1971
- Dátum registrácie: 29 Okt 2004, 08:24
- Tatry, ktoré vlastním: .........................
Tatra 613 "all in one"
Tatra 613-4 CH - Kontaktovať užívateľa:
Já bych Martine naopak řekl, že je to pro "spoustu" majitelů T613 bohužel známý pohled a že jej kolikrát za dobu užívání T613 uvidí vícekrát, než je zdrávo. Ale pro uživatele běžných automobilů 90tých let to je naopak pohled naprosto úchvatný a nepochopitelný, neb jej znají jen z fotek v prospektech, na kterých zajíždí svařené dokonale odmaštěné! skelety do kataforézních, zinkových či voskových lázní...... 
- Prílohy
-
-
Roman Maďar
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 2189
- Dátum registrácie: 20 Feb 2005, 22:21
- Tatry, ktoré vlastním: Nemám Tatru/nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Bydlisko: Bernolákovo
- Kontaktovať užívateľa:
-
martin h
Chromovat karoserii? Jak tuctové - vždyť to má kdejaký trouba. Já chtěl rovnou z.l.a.t.i.t. 
Jenže člověk míní a život mění. Půl roku fyzického (a zčásti i psychického) sahání na dno po víkendech a odpolednách a nakonec jenom šest vrstev prachobyčejných nátěrových a ochraných hmot jako kdejaká nákupní taška na kolech.
Jenže člověk míní a život mění. Půl roku fyzického (a zčásti i psychického) sahání na dno po víkendech a odpolednách a nakonec jenom šest vrstev prachobyčejných nátěrových a ochraných hmot jako kdejaká nákupní taška na kolech.
-
martin h
MarekK - fotka napoví. Zástěrek ani podložky SPZ si nevšímej - do urputného boje s plastizolem a základovkou nepatří. Ještě dodám, že jsem takto neobrousil jen spodek motorového prostoru, ale (s vyjímkou středového tunelu) spodek celý včetně podlah a také část kufru. Jestli to bylo strašné - na to se jednoduše odpovědět nedá - pokud chceš můžu se o tom rozepsat, ale hned to nebude. Čas mi šlape po krku, na dvoře stojí pažout s naprosto nefunkčním topením a úplně demontovanou přístrojovkou - do toho má pršet, musím provést debordelizaci pokoje, konečně dokreslit schéma zapojení varhan, včera jsem opravoval přeseknutý kabel, dneska jsem celé odpoledne sekal trávu, na obzoru se rýsuje likvidace dvou stromů - ani nevím, kdy mám pracovat na tatře. Co je to nuda? Dneska končím, jdu si nalejt víno a pustit nějaký vypečený film.
- Prílohy
-
-
arcibalt
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 121
- Dátum registrácie: 01 Okt 2006, 16:01
- Tatry, ktoré vlastním: Nemám Tatru/nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Bydlisko: SK: RK, DK
- Kontaktovať užívateľa:
To Luboš..My s bráchom sme to mierne nahrievali - vlastne ešte pokračujeme horákom na propan-butan a akonáhle plastizol na chvíľu zmäkol, išlo to dole špachtľou..Zostane na plechu len základovka..Takto to ide dobre dole aj zo zákutí..Na detaily a mikro zákutia postačí aj šrobovák.. Flexový kartáč má potom hodne menej práce..Pozor na prílišné prehriatie plechu!
-
martin h
Na začátek musím uvést - aby bylo jasno, že něco takového už n.i.k.d.y. dělat nebudu. Chvílemi jsem si připadal jako horník, dělník při totálním nasazení za války, otrok nebo hlavní hrdina akčního filmu který pocením krve zachrání celý svět. Mé postřehy a zkušenosti nacpu do několika bodů-
1.odstranění chemicky - žádný z volně prodejných (u nás) přípravků s plastizolem ani nepohnul
2.odstranění čistě tepelně - při zahřívání plastizolu dochází ke značnému vývinu kouře který během několika minut naplní garáž tak, že není vidět ani na půl metru - bez legrace a přehánění. Navíc docela tepelně izoluje, takže vnější povrch se pálí a spodní část (na základovce) je studená. Tato metoda je vhodná pouze v kombinaci s mechanickým ostraněním (špachtle) a pouze na detailech, kam se flexou nedostanu.
3.odstranění mechanické, ručně - děsná fuška, protože pokud nátěry drží, tak drží přímo pekelně. Zkoušel jsem například staré dláto, ale i tak to je vzhledem k ploše neakceptovatelná metoda. Použil jsem jí pouze na detaily - viz níže.
4.odstranění mechanické, strojně - tolik oblíbené pískování je dost neúčinné, protože plastizol je pružný a krásně absorbuje-tlumí pohybovou energii. Nechal jsem si opískovat dveře a kde jsem na plastizol zapoměl tam zůstal v celé své kráse. A byla to pískovačna ve strojírně, ne nějaká hoby, jakou jsem si koupil na drobnosti. Ještě poznámku - ty dveře mi vrátili promačkané, takže starost navíc. Co si člověk neudělá sám... Drátěné kotouče do vrtačky - na výběr je mnoho tvarů a velikostí, ale práce s nimi jde (vzhledem k ploše) pomalu a jejich životnost je malá. Takže na drobnosti.
A teď k vítězné metodě. Po mnoha zkouškách různých tvarů, velikostí a od různých výrobců se mi osvědčil tzv. "copánový kotouč" do flexy, vypadající jako sluníčko. Kotouče miskovitého tvaru nic moc. Nejhorší zkušenost mám s levnými kotouči z Číny. Osvědčily se výrobky "Kart" - w.kartace.cz. Ale i s těmito kotouči není práce jednoduchá:
- Na obrázku "A" je zjednodušený nákres jednoho copánku nového kotouče. Drátky jsou zatočené, některé směřují proti směru otáčení, hrany jsou ostré. Broušení je snadné, ani tlačit se tolik nemusí, jenže tento stav netrvá dlouho. Copánky se téměř rozmotají a konce drátků se obrousí jak je naznačeno na obrázku "B". Dochází ke tření, broušené místo se zahřívá, plastizol měkne a drátky jej odtrhávají - vzduchem létají horké žmolky plastizolu které ulpívají jak na oděvu, tak i na karoserii. Když vychladne, připomíná nastrouhanou gumu. Také se vyvíjí kouř, ale ne tolik jako při opalování horkovzdušným kvérem. Podlaha garáže byla po skončení pokrytá vrstvou 1 - 5 cm této drti. Musí se hodně tlačit, díky tření se flexa hodně brzdí - víc než při řezání běžnm kotoučem. Klobouk dolů před letos už 10 let starou flexou Narex která tohle všechno vydržela a po výměně vypínače funguje dál. Běžně byl totiž "indikátorem" zatížení pach izolace motoru. Na tuhle 115-tku flexu jsem navíc používal 150-tku kotouč!
- Plastizol máme tedy dole, přichází na řadu základovka - další oříšek. Zbrousit například šmirglkotoučem jde, jenže po chvilce se kotouč zalepí a je konec. Základovku jsem sundaval společně s plastizolem - jenže ta mrcha drží jako ďas a navíc se jakoby rozmatlává. Pokud konce drátků nemají už ostré hrany (obr B), barva se rozmazává po plechu a je nutné na flexu silně tlačit. Odstranit základovku z plechu úplně trvalo déle, než vlastní plastizol!
- Drátky se lámou a odlétají vysokou rychlostí na vzdálenost několika metrů. Po skončení broušení byly prakticky po celé garáži. Na přiložené fotce je vidět drátek zapíchnutý do papíru pověšeného na vrata. Vzdálenost od místa broušení byla asi 1,5 metru. Když dostanu drátkem naplocho, tedy tak že se nezabodne, je cítit tupý úder. Jinak jsem byl takovej živej jehelníček. Každých pár minut jsem musel práci přerušit a vytahat z oblečení zapíchané drátky. Taky se mi drátek zabodnul do rtu 3 milimetry hluboko. Jak to bolí, když se zabodne mezi nohy ani psát nebudu.
- Jak se drátky lámou, dochází k nevyváženosti kotouče což v kombinaci s vysokými otáčkami vyústí ve vznik vibrací značné intenzity a frekvence. Když se na takový kotouč podíváte tak vás ani nenapadne, že copánky nejsou zalisovány jednotlivě, ale drátky jednoho copánku jsou použité k vytvoření copánku druhého. Vznikne tak drátěná hvězda která je teprve potom uchycena plechovými čely. Píšu to proto, že při broušení se vazba hvězdice uvolňuje a jednotlivé copánky se posouvají po obvodu středu. Jinak - úhly které jednotlivé copánky svírají vůči sobě jsou rozdílné. Tím se zase zhoršuje vyvážení kotouče. Po nějaké době používání jsou vibrace takové, že se flexa už nedá bezpečně udržet a kotouč končí svou rotační kariéru ve šrotu. Moc trpí ruce, obzvlášť zápěstí. Musel jsem si koupit odpružené držadlo Metabo které vibrace trochu snížilo.
- Životnost koutouče: popravdě musím říct, že nevím. Ale můžu jí odhadnout vzheldem k délce "směny" a počtu zničených kotoučů na 45-75 minut. Značně jí ovlivňuje tvar broušené plochy. Na hranách se drátky lámou mnohem rychleji, tím vzniká nevyváženost, vibrace, copánky se posunují a díky nerovnoměrnému "nahuštění" copánků na sebe jsou broušením zatěžované rozdílně a to rychleji se zase drátky lámou.
Vzhledem ke špíně jsem volil dvojí oblečení, jedno čistější jsem si oblékl doma a po příchodu do garáže jsem si oblékl druhé. Po skončení broušení letělo druhé oblečení do popelnice, protože jsem nechtěl zničit pračku a takové množství acetonu potřebného k vyprání raději použiju na něco jiného. Při broušení základovky totiž vznikal (asi) mastný prach který nebylo jednoduché ostranit. Sám jsem byl v takovém stavu, že jsem si musel napustit 3/4 vany horkou vodou a v té se necelou hodinu louhovat. A to po každé "směně". Solvína, kamarádka nejvěrnější. Po vypuštění vany zůstal na její stěně doslova černý pruh - při broušení základovky se totiž (asi vlivem teploty díky tření) její cihlově červená barva změnila na černou. Vata v uších nutnost, jednak proti prachu a jednak snížila hluk. Nutné byly rovněž velmi silné rukavice které zaprvé chránily ruce před odletujícími drátky a jinými částečkami a zadruhé při zachycení hrany kotoučem a následném odhození rukou i s flexou na jinou část karoserie (třeba na jinou hranu) zamezovaly rozbití prstů a hlavně kloubů. V tomto ohledu je mnohem horší drátěný kotouč ve vrtačce - k odhozům dochází častěji. Kvalitní brýle byly životní nutností. Jenže v mnoha polohách flexy při broušení odletuje materiál (drátky samozřejmě taky) na obličej, takže jsem musel volit brýle uzavřené, těsné. Vypadá to, že těsnými brýlemi byl problém vyřešen, ale nebyl. Odpařováním slz a potu se sklo zamlžovalo. Prakticky to znamenalo každých pár centimetrů čtverečních odstraněného materiálu přerušit činnost, sundat rukavice, zhruba se očistit, brýle sundat, vzít čistý hadr a sklo otřít. Jelikož to bylo nemyslitelné, musel jsem část filtračního molitanu z brýlí sundat a udělat tak kompromis - zlepšit cirkulaci vzduchu a předejít tak častému zamlžování, jenže cirkulací vzduchu se do brýlí dostával i prach s drobnými částečkami plastizolu a asi 2 - 3 krát za "směnu" jsem musel jít domů vyšťourat nějaké to smítko z oka. Kouty, vnitřní hrany a spáry ve spojích jsem čistil takto: kam až dovolila flexa, potom různé kotouče na vrtačce. Nedaleko od domova mám perfektní prodejnu nářadí (.techmobil.cz viz záložka Prodejna FOTO) kde jsem měl na výběr hromadu brusných kotoučů. Nakonec přišlo na řadu staré dláto a takové ty nekvalitní kovové šroubováčky které jsem si broušením přetvořil na různá škrabátka a jimi vyškrabovat spáry. Když byly i tyto škrabátka v koncích tak přišel na řadu nůž který jsem pro tento ůčel nabrousil po obou stranách. S každou spárou a mezírkou jsem si hrál tak, že nezůstal (až na pár míst) žádný viditelný kousek plastizolu. Kromě hluku, vibrací a potřebného silného tlačení na flexu zvyšovala fyzickou zátěž také poloha při těchto pracech. Karoserie stojí na tvárnicích vysokých 60 cm a pod ní jsem se musel plazit. Vzhledem k potřebné přítlačné síle na flexu jsem musel volit turecký sed s ohnutými zády abych měl ruce co nejvíce skrčené. Díky nepřirozeným polohám těla nastupovaly bolesti zad a páteře velmi rychle. Křeče a bolest lezoucí do morku kostí působily i po stránce psychické. Tu zhoršovalo i neustálé (nutné) soustředění na proces broušení - stále jsem musel mít na paměti směr otáčení, směr odletu plastizolu a směr odhozu rukou s flexou v případě, že se kotouč kousne do plastizolu příliš. Proč to? Protože pod tou karoserií se špatně dělají "kroky", přeplazit se z tureckého sedu o kousek vedle bylo díky bolestem utrpení a zvolil jsem tedy metodu - na jedno usazení obrousit co největší plochu. Bylo nutné natáčet flexu také z důvodu obnažení hran aby nedocházelo k odhazování flexy nebezpečným směrem a zbytečnému lámání drátků. Nejhorší situace byla v podbězích - málo místa pro tělo i flexu. Při broušení některých kritických míst (třeba složitý povrch u přední nápravy) rotoval kotouč necelých 10 cm od hlavy. Kdybych neohlídal směr otáčení a došlo k odhozu na obličej tak si následky domyslete sami. Jednou jsem toto neohlídal a kotouč mi v problematické poloze chytil rukavici - naštěstí nemá flexa velký točivý moment takže jsem ji rukou zastavil. Odnesla to jenom natržená rukavice a odřená ruka. Ale i tak jsem měl pěkně nahnáno a dával si větší pozor. Kdo má velkou garáž nebo jiný větší prostor může karoserii třeba víc zvednout aby se pracovalo lépe a hlavně s narovnanýma zádama! Já mám bohužel k dispozici jen malou garáž a když jsem karoserii na tvárnice usazoval a testoval stabilitu tak došlo k několika hrůzným situacím, kdy jsem raději z garáže utekl, než abych riskoval přitlačení karoserií o stěny. Z tohoto důvodu jsem s ní také jinak nemanipuloval. Co říct závěrem? Nazdar.
1.odstranění chemicky - žádný z volně prodejných (u nás) přípravků s plastizolem ani nepohnul
2.odstranění čistě tepelně - při zahřívání plastizolu dochází ke značnému vývinu kouře který během několika minut naplní garáž tak, že není vidět ani na půl metru - bez legrace a přehánění. Navíc docela tepelně izoluje, takže vnější povrch se pálí a spodní část (na základovce) je studená. Tato metoda je vhodná pouze v kombinaci s mechanickým ostraněním (špachtle) a pouze na detailech, kam se flexou nedostanu.
3.odstranění mechanické, ručně - děsná fuška, protože pokud nátěry drží, tak drží přímo pekelně. Zkoušel jsem například staré dláto, ale i tak to je vzhledem k ploše neakceptovatelná metoda. Použil jsem jí pouze na detaily - viz níže.
4.odstranění mechanické, strojně - tolik oblíbené pískování je dost neúčinné, protože plastizol je pružný a krásně absorbuje-tlumí pohybovou energii. Nechal jsem si opískovat dveře a kde jsem na plastizol zapoměl tam zůstal v celé své kráse. A byla to pískovačna ve strojírně, ne nějaká hoby, jakou jsem si koupil na drobnosti. Ještě poznámku - ty dveře mi vrátili promačkané, takže starost navíc. Co si člověk neudělá sám... Drátěné kotouče do vrtačky - na výběr je mnoho tvarů a velikostí, ale práce s nimi jde (vzhledem k ploše) pomalu a jejich životnost je malá. Takže na drobnosti.
A teď k vítězné metodě. Po mnoha zkouškách různých tvarů, velikostí a od různých výrobců se mi osvědčil tzv. "copánový kotouč" do flexy, vypadající jako sluníčko. Kotouče miskovitého tvaru nic moc. Nejhorší zkušenost mám s levnými kotouči z Číny. Osvědčily se výrobky "Kart" - w.kartace.cz. Ale i s těmito kotouči není práce jednoduchá:
- Na obrázku "A" je zjednodušený nákres jednoho copánku nového kotouče. Drátky jsou zatočené, některé směřují proti směru otáčení, hrany jsou ostré. Broušení je snadné, ani tlačit se tolik nemusí, jenže tento stav netrvá dlouho. Copánky se téměř rozmotají a konce drátků se obrousí jak je naznačeno na obrázku "B". Dochází ke tření, broušené místo se zahřívá, plastizol měkne a drátky jej odtrhávají - vzduchem létají horké žmolky plastizolu které ulpívají jak na oděvu, tak i na karoserii. Když vychladne, připomíná nastrouhanou gumu. Také se vyvíjí kouř, ale ne tolik jako při opalování horkovzdušným kvérem. Podlaha garáže byla po skončení pokrytá vrstvou 1 - 5 cm této drti. Musí se hodně tlačit, díky tření se flexa hodně brzdí - víc než při řezání běžnm kotoučem. Klobouk dolů před letos už 10 let starou flexou Narex která tohle všechno vydržela a po výměně vypínače funguje dál. Běžně byl totiž "indikátorem" zatížení pach izolace motoru. Na tuhle 115-tku flexu jsem navíc používal 150-tku kotouč!
- Plastizol máme tedy dole, přichází na řadu základovka - další oříšek. Zbrousit například šmirglkotoučem jde, jenže po chvilce se kotouč zalepí a je konec. Základovku jsem sundaval společně s plastizolem - jenže ta mrcha drží jako ďas a navíc se jakoby rozmatlává. Pokud konce drátků nemají už ostré hrany (obr B), barva se rozmazává po plechu a je nutné na flexu silně tlačit. Odstranit základovku z plechu úplně trvalo déle, než vlastní plastizol!
- Drátky se lámou a odlétají vysokou rychlostí na vzdálenost několika metrů. Po skončení broušení byly prakticky po celé garáži. Na přiložené fotce je vidět drátek zapíchnutý do papíru pověšeného na vrata. Vzdálenost od místa broušení byla asi 1,5 metru. Když dostanu drátkem naplocho, tedy tak že se nezabodne, je cítit tupý úder. Jinak jsem byl takovej živej jehelníček. Každých pár minut jsem musel práci přerušit a vytahat z oblečení zapíchané drátky. Taky se mi drátek zabodnul do rtu 3 milimetry hluboko. Jak to bolí, když se zabodne mezi nohy ani psát nebudu.
- Jak se drátky lámou, dochází k nevyváženosti kotouče což v kombinaci s vysokými otáčkami vyústí ve vznik vibrací značné intenzity a frekvence. Když se na takový kotouč podíváte tak vás ani nenapadne, že copánky nejsou zalisovány jednotlivě, ale drátky jednoho copánku jsou použité k vytvoření copánku druhého. Vznikne tak drátěná hvězda která je teprve potom uchycena plechovými čely. Píšu to proto, že při broušení se vazba hvězdice uvolňuje a jednotlivé copánky se posouvají po obvodu středu. Jinak - úhly které jednotlivé copánky svírají vůči sobě jsou rozdílné. Tím se zase zhoršuje vyvážení kotouče. Po nějaké době používání jsou vibrace takové, že se flexa už nedá bezpečně udržet a kotouč končí svou rotační kariéru ve šrotu. Moc trpí ruce, obzvlášť zápěstí. Musel jsem si koupit odpružené držadlo Metabo které vibrace trochu snížilo.
- Životnost koutouče: popravdě musím říct, že nevím. Ale můžu jí odhadnout vzheldem k délce "směny" a počtu zničených kotoučů na 45-75 minut. Značně jí ovlivňuje tvar broušené plochy. Na hranách se drátky lámou mnohem rychleji, tím vzniká nevyváženost, vibrace, copánky se posunují a díky nerovnoměrnému "nahuštění" copánků na sebe jsou broušením zatěžované rozdílně a to rychleji se zase drátky lámou.
Vzhledem ke špíně jsem volil dvojí oblečení, jedno čistější jsem si oblékl doma a po příchodu do garáže jsem si oblékl druhé. Po skončení broušení letělo druhé oblečení do popelnice, protože jsem nechtěl zničit pračku a takové množství acetonu potřebného k vyprání raději použiju na něco jiného. Při broušení základovky totiž vznikal (asi) mastný prach který nebylo jednoduché ostranit. Sám jsem byl v takovém stavu, že jsem si musel napustit 3/4 vany horkou vodou a v té se necelou hodinu louhovat. A to po každé "směně". Solvína, kamarádka nejvěrnější. Po vypuštění vany zůstal na její stěně doslova černý pruh - při broušení základovky se totiž (asi vlivem teploty díky tření) její cihlově červená barva změnila na černou. Vata v uších nutnost, jednak proti prachu a jednak snížila hluk. Nutné byly rovněž velmi silné rukavice které zaprvé chránily ruce před odletujícími drátky a jinými částečkami a zadruhé při zachycení hrany kotoučem a následném odhození rukou i s flexou na jinou část karoserie (třeba na jinou hranu) zamezovaly rozbití prstů a hlavně kloubů. V tomto ohledu je mnohem horší drátěný kotouč ve vrtačce - k odhozům dochází častěji. Kvalitní brýle byly životní nutností. Jenže v mnoha polohách flexy při broušení odletuje materiál (drátky samozřejmě taky) na obličej, takže jsem musel volit brýle uzavřené, těsné. Vypadá to, že těsnými brýlemi byl problém vyřešen, ale nebyl. Odpařováním slz a potu se sklo zamlžovalo. Prakticky to znamenalo každých pár centimetrů čtverečních odstraněného materiálu přerušit činnost, sundat rukavice, zhruba se očistit, brýle sundat, vzít čistý hadr a sklo otřít. Jelikož to bylo nemyslitelné, musel jsem část filtračního molitanu z brýlí sundat a udělat tak kompromis - zlepšit cirkulaci vzduchu a předejít tak častému zamlžování, jenže cirkulací vzduchu se do brýlí dostával i prach s drobnými částečkami plastizolu a asi 2 - 3 krát za "směnu" jsem musel jít domů vyšťourat nějaké to smítko z oka. Kouty, vnitřní hrany a spáry ve spojích jsem čistil takto: kam až dovolila flexa, potom různé kotouče na vrtačce. Nedaleko od domova mám perfektní prodejnu nářadí (.techmobil.cz viz záložka Prodejna FOTO) kde jsem měl na výběr hromadu brusných kotoučů. Nakonec přišlo na řadu staré dláto a takové ty nekvalitní kovové šroubováčky které jsem si broušením přetvořil na různá škrabátka a jimi vyškrabovat spáry. Když byly i tyto škrabátka v koncích tak přišel na řadu nůž který jsem pro tento ůčel nabrousil po obou stranách. S každou spárou a mezírkou jsem si hrál tak, že nezůstal (až na pár míst) žádný viditelný kousek plastizolu. Kromě hluku, vibrací a potřebného silného tlačení na flexu zvyšovala fyzickou zátěž také poloha při těchto pracech. Karoserie stojí na tvárnicích vysokých 60 cm a pod ní jsem se musel plazit. Vzhledem k potřebné přítlačné síle na flexu jsem musel volit turecký sed s ohnutými zády abych měl ruce co nejvíce skrčené. Díky nepřirozeným polohám těla nastupovaly bolesti zad a páteře velmi rychle. Křeče a bolest lezoucí do morku kostí působily i po stránce psychické. Tu zhoršovalo i neustálé (nutné) soustředění na proces broušení - stále jsem musel mít na paměti směr otáčení, směr odletu plastizolu a směr odhozu rukou s flexou v případě, že se kotouč kousne do plastizolu příliš. Proč to? Protože pod tou karoserií se špatně dělají "kroky", přeplazit se z tureckého sedu o kousek vedle bylo díky bolestem utrpení a zvolil jsem tedy metodu - na jedno usazení obrousit co největší plochu. Bylo nutné natáčet flexu také z důvodu obnažení hran aby nedocházelo k odhazování flexy nebezpečným směrem a zbytečnému lámání drátků. Nejhorší situace byla v podbězích - málo místa pro tělo i flexu. Při broušení některých kritických míst (třeba složitý povrch u přední nápravy) rotoval kotouč necelých 10 cm od hlavy. Kdybych neohlídal směr otáčení a došlo k odhozu na obličej tak si následky domyslete sami. Jednou jsem toto neohlídal a kotouč mi v problematické poloze chytil rukavici - naštěstí nemá flexa velký točivý moment takže jsem ji rukou zastavil. Odnesla to jenom natržená rukavice a odřená ruka. Ale i tak jsem měl pěkně nahnáno a dával si větší pozor. Kdo má velkou garáž nebo jiný větší prostor může karoserii třeba víc zvednout aby se pracovalo lépe a hlavně s narovnanýma zádama! Já mám bohužel k dispozici jen malou garáž a když jsem karoserii na tvárnice usazoval a testoval stabilitu tak došlo k několika hrůzným situacím, kdy jsem raději z garáže utekl, než abych riskoval přitlačení karoserií o stěny. Z tohoto důvodu jsem s ní také jinak nemanipuloval. Co říct závěrem? Nazdar.
- Prílohy
-
- IMG_2011.jpg (11.27 KiB) 7894 zobrazení
-
-
Kto je prítomný
Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 17 neregistrovaných