Tatraportal - TATRA forum

D.A.: Ano, mam, resp. citil som to uz ako zamestnanec tak.

Tys byl někdy zaměstnán v Tatrovce Kopřivnice, Etienne
Vůbec jsem to netušil, promiň, pak to takhle můžeš od plic vypálit.

D.A.: Nieeeeeeee. V Koprivnici nie. A ak si si vsimol ja neutocim priamo na Koprivnicu, hovorim VSEOBECNE.

Aha. Jednoduše se mi ekluje prosté položení rovnítka mezi konstatování "Tatra propustí 400 lidí" a "násilná poamerikanizace".

D.A.: Citaj co pisem:

1) Tlacova sprava o tom ze Tatra prepusta zamestnancov
2) Tomekov komentar ze na Tatrafest prachy su
3) Moj prispevok o tom, ze to je skratka taky pristup

chápem, že ak niekoho prepustia z práce ako nadbytočného, ťažko mu bude vysvetľovať a sotva pochopí zásady zoštíhľovania podniku - veď prečo práve on!...; darmo mu bude niekto vysvetľovať, že bez zoštíhľovania, nevyhnutného rastu produktivity výroby, efektivity, rentability a znižovania nákladov, čo je nutná podmienka ku zabezpečeniu predajnosti výrobkov, by sa firma skôr či neskôr položila a on by aj tak ostal bez práce - a s najväčšou pravdepodobnosťou aj bez odstupného, ale asi až o dva roky neskôr - a spolu s ním aj všetci ostatní... takíto ľudia to sotva pochopia..
ak by však za náklady a výsledok zodpovedali oni a hlavne - platili by to zo svojho - tak by to pochopili hneď!

No lenze dnes uz nieje moderne pouzivat vyrazy ako zostihlovanie vyroby/podniku, dnes je moderne pouzit vsemocnu frazu lean thinking. A to uz je hnusne amerikanizovanie a isto nejaky kapitalisticky precin

Ergův článek.. Špatrně napsané to není, více - méně to potvrzuje http://www.podnikanivusa.com zkušenostii čecha podnikajcího v USA. Ale je nutno si uvědomit, že přístup k práci je rozdílný v Kalifornii a třeba Memphisu kde panuje situace podobná dost té u nás... A mimochodem, většina amerických firem má velmi silné odbory. Např. společnost Delphi Packard Electric - velký dodavatel automobilového průmyslu v USA i Evropě. (Moje máma byla shodou okolností zaměstnána v české pobočce Vizovice/Slušovice) Jejich Mateřskou společnost v USA poslaly ke dnu právě orbory když donutily firmu tak šíleně zvednout platy až prostě musela vyhlásit bankrot (Česká filiálka byla samozřejmě v rámci následné Restrukturalizace zrušena že...) Ale teď k Ergovu článku... Busines plán nemá smysl prezentovat zaměstnancům u zaběhnuté firmy. Když se něco rozjíždí, tak to smysl má, za předpokladu že se najdou rozumní a schopní zaměstnanci, kteří mají zájem se pro firmu obětovat. Z čehož vyplívá, že by to měli být lidé mladí, kteří mají čas, který můžou obětovat. Zkus to až budeš příště zakládat firmu. Ale mysli na to, že základ dobré firmy jsou dobří lidé, ty je nutno získat, udržet a dál rozvíjet. Jde to i bez toho ale to aby se pak jeden bál na měsíc na dovolenou...

Ach tak. Na pánech se vyřádil nějaký kapitalista ( ). Já se pro změnu vyřázuji periodicky na kapitalistovi právě teď.
Mé názory směřují zásadně doprava, ovšem pokud je otázka loajálnosti položena takto, samozřejmě jsem jako zaměstnanec taky pro Memphis . Na druhou stranu, všechno (včetně 16hodinových galejí) lze mile a přátelsky od zaměstnanců získat - motivací ($$$).

Jenom malou poznámku k té nadbytečnosti.Většinou je to tak že když zaměstnanec má již solidní plat dobově,tak se to šéfovi nelíbí a propustí ho jako nadbytečného.Mam tuto informaci z vlastní zkušenosti rodičů.Matka pracovala v podniku co šije v PV jako mistrová a propustili ji 4 roky před důchodem.Šla na pracák a tam ji nabídli místo šičky za podstatně nízky plat v té samé firmě.Co vy na to shoda okolností nebo výsměch.

Já na to - špatný přístup. Solidní práce se přes pracák najít NEDÁ, přes personální agenturu SKORO NEDÁ (výhoda zůstane na straně PA, nikoliv zaměstnance, nebo firmy), kdežto samostatně (=vlastním přičiněním) ANO. Pouze osobní zkušenost.

Podle zvoleného měřítka a vlastních možností (do 500 metrů a 1 minuty od pelíšku / v okruhu např. 75km / v rámci EU) se odpovídající práce vždy najde.

Jen bych chtěl doplnit že jiný ,,akční rádius,, si může dovolit svobodný člověk bez závazků a jiný otec (či matka) od rodiny, který musí každý den do 16 hodin vyzvednout dítě ze školky.

No to mi povídej... Když máš např. na 45 kiláků 30 minut v jakémkoliv počasí. Ale život je o kompromisech a dohodě, ne? Představ si, že "naše" školka měla operační čas jistou dobu jen 7:00 až 15:00 (na vsi, okolní relevantní obce zoufale přeplněny).

No, D.A., tohle myslím není o žádném kompromisu, tady se musíš přizpůsobit příslušné provozní době oné školky a jejímu vedení je myslím srdečně jedno Tvá zaměstnavatelem diktovaná pracovní doba. A z jiného pohledu, ještě jsem se osobně a ani v širokém okruhu své rodiny a přátel či známých ještě nesetkal s poznatkem, že by kdy který kapitalistický zaměstnavatel bral nějaké ohledy na zaměstnance nebo jejich soukromí.
Co se týče ostatních příspěvků tomto vlákně, je z nich (a zejména z Ergových) jasně poznat, kdo zakusil pozici (v 99 % případů) vykořisťovaného zaměstnance a kdo se pohyboval většinou v pozici podnikatel, resp OSVČ nebo tak. To jsou dva světy, které se absolutně neslučují a stejně tak si nedovedou představit, jak je na tom ten druhý. A pak se dopouštějí naprosto zkreslených analýz. Zdržme se jich tedy.
Navíc, český zaměstnanec je jiný než americký a také jinak myslí, a tak se k němu také musí přistupovat jinak, než k americkému a nelze ho s ním ani srovnávat. Nevnucujme mu tedy americké managementské způsoby, stejně je těžko pochopí, nepřijme a jen ho tím naštveme a demotivujeme. Mě osobně tohleto vnucování vždycky kardinálně vadilo a bylo to spolu s absencí oněch již zde zmiňovaných sociálních jistot, na kteréž jsem velmi citlivý, důvodem k mému ochodu z několika zaměstnání. Když odvádím poctivou práci, chci za ni taky adekvátní odměnu, včetně těch jistot. Podnik však nevedu, za to je zodpovědný management (nesnáším tento amerikánský pracovně-právní slovník), tak nevím, proč by můj plat měl být krácen na základě hospodářských výsledků, které já, ze své pozice dílenského dělníka - technika montáže parních turbín stejně neovlivním. Změny nenávidím, nepříjemně mně stresují. Stereotyp necítím, co se práce i života týče, mám rád jízdu ve svých zaběhnutých kolejích aniž by mně někdo nutil z nich vybočit s možností věnovat se hlavně rodině a soukromí. To práci nikdy nejsem ochoten obětovat, na to ani žádný zaměstnavatel nemá právo. Ten by měl končit právě tam, kde soukromí začíná a měl by to repektovat.
K další zde uvedené myšlence: nevím, proč bych měl každé tři roky nebo jak často, měnit své zaměstnání. Názor, že pak už zaměstnanec nepodává maximální výkon je naprostá pitomost účelově šířená nekompetentními personálními agenturami, rádobyodborníky a dalšími přísery živícími se nezaměstnaností avšak praxi neznajícími a Ergovo další vyjádření ve smyslu, že si nedovede představit, že někdo dlouhodobě odvádí nejlepší možné pracovní výkony, je pro všechy poctivé pracující docela dost urážející a zasloužilo by omluvu. Měl by si se člověče pořádně zamyslet, než něco napíšeš. Opět naprostá absence zkušeností s pozicí zaměstnance v mafiánském kapitalismu.
Celý tento bezprizorní systém je hnus, že to takhle dopadne, se nám, myslím, po té nešťastné sametové revoluci nikomu ani nesnilo. Soucítím se zaměstnanci Tatry a jejich propouštění je stejně tak jako u jiných podniků projevem naprosté manažerské impotence vedení. Přesto své mínění o R. Adamsovi zatím neměním. Myslím, že po dlouhé době je to člověk, který to s Tatrou myslí opravdu dobře, jen zas to nešťastné tahání amerických způsobů do českého podniku. Aby mu to nezlomilo vaz...

Ergo_sum napísal:... Ked pracujem v jednom odbore viac ako 3-4.roky tak mam pocit ze jednoducho uz nie som schopny podavat ...vykon...

Pelda napísal:... Změny nenávidím, nepříjemně mně stresují. Stereotyp necítím, co se práce i života týče, mám rád jízdu ve svých zaběhnutých kolejích aniž by mně někdo nutil z nich vybočit ...

Někde jsem četl, že existují dva základní typy pracovitých lidí:
PRVNÍ typ činí "revoluce", rádi zavádí nové věci a dotahují je zpravidla do úspěšného konce - např. vyrobení prvního kusu výrobku, ovšem tím jejich motivace končí a musí dostat nový úkol, jinak je jejich další setrvávání spíše na škodu...
DRUHÝ typ uplatňuje "evoluci", postupně mimoděk vycizelují výrobní postupy, a přestože zdánlivě nevzrušeně opakují svou činnost, produktivita zvolna stoupá a zdá se, že to tak může být do nekonečna...
A ani bez jednoho typu se neobejdeme. Jen musí být ve správný čas na správním místě...

Peldo, s tím, co jsi napsal, mohu souhlasit se dvěma výjimkami - úvodní myšlenka o "kompromisech" - tím jsem samozřejmě myslel, že kompromisy musím vždycky dělat/hledat JÁ (zaměstnanec a rodič) - jak obecní školce, tak soukromému továrníkovi jsou samozřejmě požadavky jedince buřt., dokud nenabude dojmu, že to je v jeho zájmu.
Druhý podotek - soucit s propouštěnými tatrováky - nemůžu ho mít, protože konkrétně neznám situaci ani jednoho z nich (pracovní výsledky, možnosti v blízkém okolí atp.), podobně jako ty neznáš p. Adamse. Mám dojem, že se do jejich pozice projektuješ sám (proti stomu nic, tak obecně soucit funguje), ale se svými zkušenostmi, řekněme z Brna.