Musím poděkovat za příjemně strávený víkend plný nečekaných překvapení.
Celé to začalo tím, že jsem se dostavil na vrátnici Masarykova okruhu, po chvíli čekání dojel i Pepin se svojí zelenou čtyřkou a jiný tatry se nesjížděly, tak sem čekal jak se bude situace vyvíjet. Během chvilky se shromáždil hlouček lidí okolo a v tom přijela hvězda srazu, T613 Prezident.
Ten kdo nevěděl, že se takovej kousek na srazu objeví, byl okamžitě odhalen, téměř všichni jsme stáli s otevřenými ústy. Po zaparkování vozidel a seznámení se s ostatními a průvodkyněmi, jsme se vydali na prohlídku okruhu, od sálu pro novináře (kde byla krátká přednáška o minulosti okruhu), přes časomíru, traťové zabezpečení až po VIP salonek. Prostě od sklepa po půdu. Následovala projížďka po obslužné komunikaci kolem tratě, přijal jsem pozvání na svezení se na místě navigátora v Pepinově tatře. Na trať jsme nemohli, protože probíhal závod.
Po odjezdu a ubytování na hotelu Slovan nás Pepin nasměroval procházkou přes park a "sjezdovku" jak by se dalo volně pojmenovat schodiště na kterém probíhaly výkopové práce pro uložení inženýrských sítí, před vilu Tugendhat. To byl další neméně zajímavý objekt naší výpravy po poznání brněnských zákoutí všelijak spojených s vozy značky Tatra. Z balkonu je krásný výhled do velké části města i velké zahrady pod domem. Vše začíná netradičně na "půdě" a během prohlídky sestupujem až do nejtajemnějších míst, jako je kotelna a komory vzduchotechniky. V poslední místnosti prohlídky bylo vystaveno potěšení pro dámy, které se rozplývaly nad krásnými kožešinami uloženými za prádelnou v "naftalínové komoře."
Procházka a společné focení v prosluněné zahradě nedávalo o konci léta vůbec znát. Je příjemně a chvíle lenošení a povídání s přáteli nedává vůbec najevo, že už před branou vily čeká autobus Škoda ŠM. Ano tento sice nemá nic společného s Tarou, ale díky výborné organizaci celého srazu je vypůjčen jako náhrada za ještě nedokončený exponát zdejšího muzea Tatry 500 HB.
Během cesty se vedou diskuse většinou o tom, kdo kdy a nebo kam jezdíval ŠMkou, nebo ŠLkou, popřípadě různé zážitky z cest. Pozoroval jsem během cesty výrazi kolemjedoucích řidičů a lidí na ostrůvkách a chodnících. Jako by se všichni zasnívali do starých časů, když vidí po letech to, co je vozívalo. Mnozí i mávali a zářili jim úsměvy.
Konečná je u doků brněnské přehrady. Ale před prohlídkou je nachystána v protější restauraci tříchodová večeře. Po naplnění tělesné schránky a hlavně chuťových pohárků hurá na vodu. Tedy po prohlídce zázemí doků. Nebylo dovoleno fotit, takže jsme jen okoukli stav vytaženého parníku čekajícího na opravu a vyslechli si povídání od počátku plavení po přehradě až po nynější provoz a jeho zabezpečení.
Již se venku setmělo, kapitán nás vede na palubu, kde se během cca hodiny podíváme až pod skálu hradu Veveří. Pokud někoho zajímá, co má Tatra společného s plavením po přehradě, tak jen prozradím, že je to motor. Ale nehledejte nikde nádrže na naftu, nebo benzín. Lodě jsou poháneny z baterií a motor je, nebo alespoň býval, použit ze světoznámé tramvaje T3! Však zanechme techniky a podívejme na dění na palubě, za lodí je v dáli světelný obrys města a přístavu, nad námi hvězdy.
Společnost se baví v hloučkách o technice, o dovolené, někdo vyzvídá na můstku jak je složité takové 90. tunové monstrum ovládat. A pořadatel najednou nikde. Voda kolem je klidná, takže muž přes palubu není správný výraz, zato muž v podpalubí! Okolo Pepina se motají jeho kamarádi, spoluorganizátoři, a připravují posezení na cestu zpět, kdyby byla cestujícím na palubě zima. Po prohlídce hradu z vodní hladiny a cestou zpět do přístavu byla vyhlášena oslava narozenin jednoho z organizátorů, samozřejmě vše utajeno do poslední vteřiny. Ovšem věk mu už přeje pěknou čtvrtinu století, tak Vše nej!
Z přístavu nás odváží ŠM až před hotel. Během jízdy se domlouváme, co s večerem a dobrou náladou, výsledkem je posezení na baru v suterénu hotelu. Ti co byli znaveni nástrahami organizátorů, už jdou spát a my ostatní se jseme bavit. K tanci hrajou hity převážně z 80. let, zábava probíhá do pozdních nočních hodin...
Ráno mě probudil hlad, ale byl jsem solidární ke svému kolegovi na pokoji a jen tak jsem lenošil, až jsem z toho znovu zabral. Po chvíli mě probouzí úvodní znělka z
Happy journey, dobové reklamy na vůz T603, jehož vlasníkem ubytovaný kolega je. Po setkání všech účastníků jsme rozděleni co 5 vozů, ať se netaháme přes město zbytečně všichni po dvou v autě. Bylo mi ctí, když jsem usedal na papalášký místo do Prezidenta. Bylo to poprvé, co jsem seděl v prodloužené verzi T613 a místa je tam opravdu až příliš oproti jiným dnešním luxusním vozům. Na svou dobu byl i komfort na výši. Prostě velice příjemné svezení!
Během mého kochání ubíhají městské části jako vteřiny a než se naděju, jsme na místě, tentokrát v tramvajové vozovně.
Samozřejmě nechybí prohlídka od sklepa až po půdu. Doslova prolézt jsme si mohli opravdu všechno. Takže jsou fotky z pohledu "pražce", i "troleje." Díky mírnému provozu během nedělního dopoledne, se podařilo jednu šalinu vytahnut i na trať a jeli jsme se podívat aspoň kousek za vozovnu, anižbychom narušili provoz, nechybí ani společná fotka na konečné.
Z vozovny byl další přesun do bývalých kasáren, kde je depozit Dopravního podniku města Brna. Právě tam na nás vykukoval horský autobus Tatra 500 HB, kerým jsme se měli svézt, ale díky detailům ještě není pojízný. I přesto hodnotím jeho renovaci za velice pečlivou.
Po nasycení očí, je čas oběda a v hotelu bylo prostřeno. Knedlíčková polévka a svíčková chutnali o úsměv servírek víc, kterého se nám během snídaně nedostalo. Po obědě a dezertu, byl zvolen vedlejší salonek jako místo pro siestu. A aby nikdo neusnul, měl přednášku pan inženýr Jiří Král, syn Krále českého designu. Připravil si povídání o vzniku T613 Prezident, prototypu T623, Tatře MTX a vzniku repliky karoserie T602.
(foto použito z Wikipedie)
Dalo by se povídat do večerních hodin, ale plán ještě zahrnoval prohlídku letiště, takže jsme panu inženýrovi zatleskali a poděkovali za detailní přiblížení historie a vydali se na letiště.
Tam jsme se vydali všichni svými vozy, během motání mezi semafory po městě se kolona roztrhla na dvě samostatné, ovšem jedoucí naprosto odlišným směrem. Ovšem namísto jsme dorazili všichni nastejno. Na letišti začala prohlídka u hangárů. Proč letiště a Tatra? Tatra taky vyráběla letadla, ale pro nás byla připravena technika kolová, přesněji řečeno pěti a více kolová. Byl nám představen T613 Runway tester, T815 TPL, T815 CAS 32 a pozůstatek T815 CAPL 16, který je též jako tahač.
Poté jsme byli pozváni na prohlídku zázemí letiště, začalo se od řídící věže. Byl vysvětlen provoz, komunikace, navádění a vše, na co kdo měl nějaký dotaz. Po možná hodinovém pobytu na řídící věži nám průvodce ukázal terminály a novou halu. Opět můžu prohlásit, že jsme viděli vše, snad krom kanceláře ředitele a úklidové komory.
Po shromáždění na parkovišti před letištěm, ještě probéhla malá vědomostní soutěž o hodnotné ceny (samozřejmě, že tu nejcenější, slivovici, si odnesl nejmladší člen výpravy), rozdání upomínek a diplomů. Rozloučili jsme se a následovala cesta k domovům. Na srazu se setkalo dohromady 18 členů, pokud jsem dobře počítal. Celou akci hodnotím velice kladně a těším se na další setkání.
Velké poděkování patří Pepinovi a jeho týmu!
Veškeré fotky jsou na:
http://t613.rajce.idnes.cz/Tatrasraz_Brno/