Tatraportal - TATRA forum

Jen tak pro radost a se slzou nostalgie v oku. Třeba vás potěší stejně jako mě.

Tome - nádhera..!
nepotešila ma akurát jedna fotka - tá naborená jednička
a čo je to prosím ťa za trychtýr na tom poslednom obrázku T87 - že by nejaké amatérske vykurovanie na zimné obdobie?

Jsem zcela vlhký... autentický fotky z doby, kdy tyhle auta se normálně používaly nic nenahradí. Uffff, a ještě všechny T87 tady byly předválečný... pláču, pláču

Fantasticke fotky...

Jo jo, kdyby nasi v 86tem nevrazili 60000kc do nove skodovky, ale koupili misto toho zachovalou osmicku...

Krása! Tak nějak nevím, jestli nežijeme ve špatné době...

Michale Heky, za cenu nové škodovky by rodiče tehdy měli těch osmiček nejmíň deset

Pedro - nežijeme! Za dob nových šestettrojek Ti mohl kdekdo mluvit do toho, jestli takové auto můžeš vlastnit nebo nemůžeš. A až jsi je mít mohl (jako bezcenou otřískanou ojetinu), tak vešekerá Tvá noblesa padla tím, jak jsi z toho auta vystoupil a šel stát frontu na hajzlpapír. Zdá se, že pro stromy nevidíš les.

Přátelé, atraktivita těch aut je dána právě tím, že téměř všechna už jsou zničena a zbývá jen omezený počet. Kdyby se zachovaly všechny vyrobené osmičky, kolik lidí by po nich vzdychalo. A neplakejme nad tím designem. Ve své době to byla socha na kolech, ale stále na tom je vidět spousta kompromisů poplatných tehdejším technologiím a úrovni poznání.

AT: Nevím... Jsem samozřejmě rád, že pomeranče už nejsou jen o vánocích, ale že by tato doba a lidé v ní byli šťastnější mi nepřijde

Na tohle téma jsem ale můj povzdech nemyslel. Patřil spíš pohodě, která vyzařuje z těch starých fotek. Působí na mě takovým klidem, pohodou a souzněním s auty, která tenkrát měla opravdovou duši. Aby auto sloužilo člověku, musel také člověk sloužit autu, což se dneska vytratilo a i proto to na silnicích vypadá tak, jak to vypadá. No a vzhledem k tomu, že ta úcta k věcem(a lidem) nevymizela jen od aut, ale obecně, povzdechl jsem si nad touto dobou

AT: Deset
Půjčíte mi někdo časolet?

Pravda, nedělám si iluze, že by provoz Bůh ví jak staré osmičky nebyl nepoměrně náročnější než škodovky, ale...

Ach jo.

Ambiciózní tajemníček napísal: Přátelé, atraktivita těch aut je dána právě tím, že téměř všechna už jsou zničena a zbývá jen omezený počet. Kdyby se zachovaly všechny vyrobené osmičky, kolik lidí by po nich vzdychalo.

nemôžem celkom súhlasiť, myslím, že komu sa T87 naozaj páči, tak nehľadí na počty existujúcixh kusov, ani na to, či je to auto teraz v kurze snobských zberateľov, alebo nie. Podobné zákonitosti platia aj o iných autách, napr. dnes o T613, ktorá majiteľovi momentálne sotva prinesie nejakú spoločenskú prestíž.

Ambiciózní tajemníček napísal: A neplakejme nad tím designem. Ve své době to byla socha na kolech, ale stále na tom je vidět spousta kompromisů poplatných tehdejším technologiím a úrovni poznání.

Myslím, že to je a stále zostane socha na kolesách. A tie dobe poplatné kompromisy a niektoré archaizmy k tomu autu skrátka patria a robia ho podľa mňa ešte krajším.
A že sa T87 nepáči každému? To je predsa normálne, aj keď to, že niekomu pripomína nafúknutú konzervu, akosi nechápem...

Pedro, ano, většina lidí je šťastnějších, když jim někdo nalajnuje život a zbaví je velkého kusu odpovědnosti za něj. No a ztráta úcty k věcem a lidem s tím souvisí, lidem se nechce přemýšlet, kam až se svou svobodou můžou zajít (a nikdo už to za ně nedělá). Ale to se dostáváme zase do roviny filozofie, sociologie a psychologie a brzy mne někdo upozorní, že tyto buržoazní pavědy zde na portále netrpíme.

Lidé se rodí svobodní a nechají se ovlivnit prostředím. Ochota nechat se vést je degenerace. Způsobují ji totalitní praktiky - nejen ve společnosti, ale třeba i v rodině.

myslím, že sú rôzne typy ľudí - niektorí sú vodcovia, iní sú radšej vedení - závisí to hádam viac od povahy, ako od prostredia...

Jsem rád, že se fotky líbily. Bohužel k nim žádné další informace nemůžu dodat. Měl jsem je půjčené od kamaráda, kterému zůstaly jako památka na dědu. Tenhle děda po prvním autu, kterým byl Walter Junior, koupil někdy v 50-tých letech první Tatru a ty pak měnil až někdy do půlky 80-tých, kdy si koupil Simcu nebo kterej krám francouzskej

Pekne fotky, je na nich videt kumst tech kdo auta delali a i to proc auta delali - pro kazdodenni uzitek...

Každodenní užitek...
Jaké to vlastně bylo, řekněme v 70. letech, každodenně užívat nějakých 20 až 30 let starou T87? Jaké to mělo výhody, nevýhody, co řidič musel umět navíc? Jaké byly ,,klasické závady" atd.

Máto o tom někdo nějaké povědomí?

mali sme zopar T 87.Prva prisla niekedy okolo roku 1978,cierna,motor T 603 ako aj zadna naprava.Bolo treba vozit dve rezervy,jedna predna jedna zadna,navyse zadna naprava bola dost neodborne napasovana do karoserie a tak bolo treba po prejdeni cca 1000 km zadne pneumatiky vyhodit a dat nove.
Spotreba bola velmi prijatelna,kedze motor bol po GO v opravovni Tatra na Mlynskych nivach.Pamatam si ze aj s kurenim nepresiahla spotreba 10 l.
Ale na motore bol len jeden karburator.
Tatra bola predvojnovy typ a dojazdila v roku 1981,len preto ze novemu majitelovi sa strhol zavit v hlave valca,kedze pri vymene sviecok jednu zabudol dotiahnut.

Vrak tejto T 87 myslim ze dozil do dnesnych cias a mal by dodychavat v nejakej stodole v okoli Malaciek.

DAlsia T 87 prisla v roku 1980,krasna cervena,vnutri komplet v kozi,co bolo original,este dnes ma zadok pali od tej rozpalenej koze.Vnutri elektronkove autoradio s menicom ,posuvna strecha bola bielej farby,je zaujiamve ze tuto posuvnu strechu mala aj ta prva,cierna.
V cervenej bol zasa motor T 603,ale zadna naprava a prevodovka boli este original.Auto chodilo ako hodinky a budilo vsade pozornost.Spotreba bola aler vysoka cca 12 az 15 litrov,ale boli dva karburatory.Jazdilo sa s nim hodne do MAdarska a Juhoslavie.
Auto dojazdilo v lete roku 1983 pre poruchu olejoveho cerpadla v prevodovke. V roku 1984 bolo odpredane ,neviem presne kam,myslim ze do niekam do ciech ,ale neviem to urcite,mozno by sa to dalo zistit podla SPZ.Pred casom ku mne prisla infotmacia ze auto skoncilo likvidaciou a odvezenim do srotu niekde v okoli Noveho mesta nad Vahom,ale toto je nepotvrdene.

Dalsia T 87 bola v roku 1983 ,krasna tmavosiva s original motorom .Bola plne pojazdna ,ale niekto z nej ukradol SPZ.V roku 1986 bola predana do Bratislavy za cca 2000 Kcs.

Pred casom sa z nej podarilo ozivit velky TP ktory bol stale platny a jedno auto v Nitre tak prislo ku dokladom.

Tolko moje zazitky s T 87,podotykam ze to boli auta na denne jazdenie.

Joseph: To byly časy... Nemáš také náhodou nějaké fotky?

Mě to nedá, ale musím, Michal určitě promine :

Každodenní užitek...
Jaké to vlastně JE, řekněme na prahu třetího tisíciletí, každodenně užívat nějakých 20 až 30 let starou T613-XXX? Jaké to má výhody, nevýhody, co řidič/majitel musí umět navíc? Jaké jsou ,,klasické závady" atd.

Máto o tom někdo nějaké povědomí?

Radku, tahle analogie mě samozřejmě napadla, už když jsem to psal , jen mě zajímalo, jestli s T87 to byla taky taková krize jako s T613

Navíc tehdejší Škoda Octavia třeba nebyl ve srovnání s T87 takový zázrak, kdežto když teď posadíš řidiče zvyklého na dnešní Octravii do trojky, tak se osype a není schopen se v podstatě ani rozjet a pojmy jako sytič, pumpování benzínu do karburátoru, atd. slabší povahy přivádí do breku

Aneb - myslíte si, že máte vozidlo na úrovni doby? Potom posaďte za volant někoho, kdo nemá vůbec žádné zkušenosti se starými auty a zjistíte, že nemáte bájo fáro, ale starej vergl.

Tatra nemá výhody...

S Tatrou je to jako s milenkou - stojí peníze, stojí čas, snadno jí získáš, ale těžko udržuješ, nevypere, neuvaří, sousedi buď pomlouvají nebo závidí, nikdy nevíš, jestli něco nepraskne, ALE když jí zvedneš kapotu nebo jí rozdráždíš, nemá konkurenci, zapomeneš díky ní na svět a je to jízda, kterou neznalému nepopíšeš...