Re: Spojka T613-4
Napísané: 03 Dec 2009, 11:02
Radek: „… mě srovnání T87 v dobách jejího reálného provozu s porevoluční T613 libovolného roku výroby od 1984 do 1998 přijde drobet "přitažené za vlasy"
Chápu, že se to někomu může dnes takto jevit. V 70. letech si lidé T87 také nepovažovali jako dnes. Pro většinu to byl „starej krám“. Podpořeno i tehdejší dobou, která nás vychovávala, že každé starší auto je bezcenné a nemožné. Prakticky v každém filmu socialistické produkce bylo zesměšňováno nadměrným kouřením a střílením z výfuku apod. Nic méně, laťku vzhledem k technické vyspělosti a popularitě T87 jsem nasadil vysoko. Činí-li to někomu problémy, nechť si dosadí obyčejnější typ, třeba T57. Na věci, že nelze trvale užívat vozidlo, jak výrobce určil a s oblibou Radek hlásá, se nic nemění, chceme-li jej dlouhodobě uchovat.
Radek: „Ale chápu, že existují jedinci, co podle pořizovací ceny (třeba zrovna z Krnepa mohou nabýt dojmu, že je plastová verze T613 něco ultra mega vzácného.“
Měl jsem asi štěstí, ale zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by takového dojmu podle cen Krnepa nabyl. Je pravda, že podle pořizovací ceny nelze hodnotu určovat. Znám kolegu, který (ještě za totality) si na inzerát šel koupit pneumatiky na Tatraplána. Když dorazil na místo, byl překvapen, že jsou ještě namontovány na voze. A ještě více se divil, když mu prodávající sdělil, že si je může vzít i s autem. Byl to pojízdný Tatraplán v ceně pneumatik. Vycházejíc z pořizovací ceny by musel mít hodnotu nula.
Myslím si, že typy T613-1, Speciál, Electronic, M95, M96 a M97 jistě zaujmou v žebříčku zajímavých sběratelských kusů dobrou pozici. Tím nechci urazit nejpočetnější T613-3 nebo zapomenout na T613-2 či 4, která (myslím si) díky vyznavačům alt.1 postupně vymizí a stane se rovněž zajímavější. Ale to je jen můj subjektivní názor a mohu se mýlit.
Radek: „On totiž za dochování T87 do dnešních dnů rozhodně nemůže ani tak "rozum jejich majitelů - úloženkářů" jako, pečlivé a zásadní repase úrovně znovupostavení auta ze zdroje - vydechlého šrotu“
Omyl Radku. Největší počet T87 nenávratně zmizelo v hutích za hluboké totality. A to proto, že jezdily a jezdily a nedostalo se jim péče kompenzující chátrání a opotřebení. Porevoluční éry se dožily jen kusy schraňované podle alt.2, i když v mnoha případech špatně, nebo ne dobře trvale v důsledku změny péče způsobené např. jiným majitelem, ztrátou dobré garáže, změnou rodinných poměrů nebo majiteli jednoduše došel elán. Proto jejich stav vyžadoval v mnoha případech nákladnou rekonstrukci. Není mi znám případ, kdy by nějaká T87 (ani T57 nebo jiné starší vozidlo) byla provozována dle alt.1 až do své porevoluční rekonstrukce.
Radku, ač tvůj příspěvek ve volbě slov na efekt nezklamal, nepřinesl nic věcného, co by ve dvojím způsobu užívání vozidla něco doplňovalo nebo korigovalo. Které značky a typy si zaslouží užívání dle alt.1 nebo 2 ti nepřísluší, ve vyjádření subjektivního názoru ti pochopitelně nic nebrání. Záleží jen na rozhodnutí každého majitele podle toho, na co má chuť. Nakonec čím méně vozů dané značky a typu se dochová, o to více se zbývající kusy v budoucnosti zhodnotí.
Chápu, že se to někomu může dnes takto jevit. V 70. letech si lidé T87 také nepovažovali jako dnes. Pro většinu to byl „starej krám“. Podpořeno i tehdejší dobou, která nás vychovávala, že každé starší auto je bezcenné a nemožné. Prakticky v každém filmu socialistické produkce bylo zesměšňováno nadměrným kouřením a střílením z výfuku apod. Nic méně, laťku vzhledem k technické vyspělosti a popularitě T87 jsem nasadil vysoko. Činí-li to někomu problémy, nechť si dosadí obyčejnější typ, třeba T57. Na věci, že nelze trvale užívat vozidlo, jak výrobce určil a s oblibou Radek hlásá, se nic nemění, chceme-li jej dlouhodobě uchovat.
Radek: „Ale chápu, že existují jedinci, co podle pořizovací ceny (třeba zrovna z Krnepa mohou nabýt dojmu, že je plastová verze T613 něco ultra mega vzácného.“
Měl jsem asi štěstí, ale zatím jsem se nesetkal s nikým, kdo by takového dojmu podle cen Krnepa nabyl. Je pravda, že podle pořizovací ceny nelze hodnotu určovat. Znám kolegu, který (ještě za totality) si na inzerát šel koupit pneumatiky na Tatraplána. Když dorazil na místo, byl překvapen, že jsou ještě namontovány na voze. A ještě více se divil, když mu prodávající sdělil, že si je může vzít i s autem. Byl to pojízdný Tatraplán v ceně pneumatik. Vycházejíc z pořizovací ceny by musel mít hodnotu nula.
Myslím si, že typy T613-1, Speciál, Electronic, M95, M96 a M97 jistě zaujmou v žebříčku zajímavých sběratelských kusů dobrou pozici. Tím nechci urazit nejpočetnější T613-3 nebo zapomenout na T613-2 či 4, která (myslím si) díky vyznavačům alt.1 postupně vymizí a stane se rovněž zajímavější. Ale to je jen můj subjektivní názor a mohu se mýlit.
Radek: „On totiž za dochování T87 do dnešních dnů rozhodně nemůže ani tak "rozum jejich majitelů - úloženkářů" jako, pečlivé a zásadní repase úrovně znovupostavení auta ze zdroje - vydechlého šrotu“
Omyl Radku. Největší počet T87 nenávratně zmizelo v hutích za hluboké totality. A to proto, že jezdily a jezdily a nedostalo se jim péče kompenzující chátrání a opotřebení. Porevoluční éry se dožily jen kusy schraňované podle alt.2, i když v mnoha případech špatně, nebo ne dobře trvale v důsledku změny péče způsobené např. jiným majitelem, ztrátou dobré garáže, změnou rodinných poměrů nebo majiteli jednoduše došel elán. Proto jejich stav vyžadoval v mnoha případech nákladnou rekonstrukci. Není mi znám případ, kdy by nějaká T87 (ani T57 nebo jiné starší vozidlo) byla provozována dle alt.1 až do své porevoluční rekonstrukce.
Radku, ač tvůj příspěvek ve volbě slov na efekt nezklamal, nepřinesl nic věcného, co by ve dvojím způsobu užívání vozidla něco doplňovalo nebo korigovalo. Které značky a typy si zaslouží užívání dle alt.1 nebo 2 ti nepřísluší, ve vyjádření subjektivního názoru ti pochopitelně nic nebrání. Záleží jen na rozhodnutí každého majitele podle toho, na co má chuť. Nakonec čím méně vozů dané značky a typu se dochová, o to více se zbývající kusy v budoucnosti zhodnotí.