Klasická tatrovácká koncepce s nosnou rourou a kyvnými polonápravami se po válce stala terčem kritiky pro svou údajnou zbytečnou komplikovanost, celkovou hmotnost i nároky na výrobu. Proto od roku 1948 pracovalo vývojové oddělení Tatry na zcela nové řadě nákladních automobilů, jejichž konstrukce se vyznačovala obdélníkovým rámem a tuhými nápravami. Vzniklo několik dvounápravových prototypů T116, T117 a T120 (poháněné plochými šestiválci), a třínápravových prototypů T118, T119 a T122 (poháněné plochými osmiválci). Podle některých pramenů vznikly 3ks dvounápravového valníku T116, 2ks dvounápravového sklápěče T117, 2ks třínápravového valníku T118. Podle jiných pramenů byly vyrobeny pouze 3ks T116, zbytek zůstal jen na papíře, neboť při porovnávacích zkouškách s T128 a sovětskými ZISy se na plno projevily výhody původní tatrovácké koncepce s centrální rourou a kyvnými polonápravami.